Valachovič po stáži v Itálii: Oslavy titulu Juventusu? Zážitek na celý život

Itálie je jeho země zaslíbená. Jazyk plynule ovládá. I proto neváhal, když se Milanu Valachovičovi, toho času trenéru třetiligových fotbalistů MSK Břeclav, naskytla příležitost absolvovat trenérskou stáž v turínském Juventusu, čerstvém mistru italské nejvyšší soutěže. Jeho průvodcem po klubu nebyl nikdo jiný než Pavel Nedvěd.

Jak jste se k této zajímavé stáži v Juventusu dostal?

Celá tato akce vznikla, když jsme na podzim loňského roku jednali s hráčským agentem Zdeňkem Nehodou o přestupech Navrátila a Málka. Navrhl nám možnost, že by nám přes Pavla Nedvěda mohl domluvit trenérskou stáž. Slovo dalo slovo, taková šance se vám nemusí v životě mockrát naskytnout. Postupně se začínaly dojednávat podrobnosti, včetně termínu. Zájem o stáž projevil kromě mě i Pavel Hoftych (bývalý trenér Zlína, Bohemians, Slovácka a nyní manažer Trnavy – pozn.red.), se kterým jsem do Itálie nakonec i odjel.

Pro vás bylo ideální, že jste do Itálie odjel v týdnu. Nemusel jste tedy ošidit práci v MSK, ne?

Měli jsme víc termínů k dispozici, ale oba jsme se s Pavlem Hoftychem domluvili na termínu na začátku května. Předtím jsme oba měli středeční vložené zápasy a jiné starosti. Měli jsme štěstí i s výběrem termínu, protože jsme přijeli zrovna na domácí zápas Juventusu s Palermem, ve kterém si stará dáma zajistila „scudetto", tedy jednatřicátý titul pro svůj klub. I když oficiálně to byl titul vlastně devětadvacátý, protože dva tituly Juventusu sebrali v roce 2006 kvůli korupční kauze. Domácí fanoušci to ovšem neberou v potaz a slaví jednatřicátý titul. Měli jsme tedy velké štěstí, že jsme hned po našem příjezdu viděli vítězství a následné oslavy Juventusu.

Jak slavili titul bezprostředně po zápase hráči a horkokrevní italští fanoušci?

Bylo to takové živelné. Těsně po zápase hráči slavili přímo na trávníku, za chvíli ovšem naskákali na hrací plochu fanoušci z tribun a doslova z hráčů trhali dresy. Bylo to takové divoké. Přece jen, stadion byl vyprodaný a přes čtyřicet tisíc diváků už je pořádná síla. Hráči se raději rozhodli, že se půjdou schovat do kabin, kde dál slavili. Trenéra Antonia Conteho nakonec hodili v obleku dobazénu.

Vy jste sledoval zápas odkud?

Od Pavla Nedvěda jsme měli VIP lístky do prostor přátel klubu, kde jsme zůstali ještě nějaký čas po zápase, než se to na stadionu uklidnilo. Trvalo to asi dvě hodiny. To už se fanoušci přesunuli do ulic a shromáždili se na hlavním náměstí. Tam pak za nimi vyjely dva otevřené autobusy s hráči a realizačním týmem.

Jak vypadá moderní stadion Juventusu? Není to tak dávno, co ho znovu otevřeli…

Jsou to dva roky, co na místě zbořeného stadionu Stadio Delle Alpi postavili majitelé Juventusu, rodina Agnelli, Juventus Stadium. Příští rok bude tento stadion hostit finále Evropské ligy. Je to supermoderní stadion, v jehož areálu jsou obchodní centra, muzeum Juventusu, obrovská parkoviště. K tomu spousta VIP prostor, kde jsou v sedadlech přímo zabudované obrazovky, na nichž si můžete nejdůležitější akce ze zápasu prohlédnout znovu. Nakonec my jsme absolvovali celou prohlídku stadionu, včetně zmiňovaného muzea, kde má Juventus uložené všechny ligové i pohárové trofeje, včetně zlatého míče Pavla Nedvěda z roku 2003. Prošli jsme mixzónou, regenerační linkou i kabinou Juventusu. Když jsme to celé představení sledovali, jen okolo mistrovského zápasu musel klub angažovat snad tisícovku zaměstnanců. Juventus je prostě obrovskou firmou. A to na stadionu vlastně hraje své zápasy jen A-tým, mládež má vlastní tréninkové centrum, stejně jako A-tým.

Co si máme představit pod takovým tréninkovým centrem Juventusu?

Pokud nemají fotbalisté Juve nějaké mezinárodní utkání, kam by bylo potřeba letět dva dny předem, pobývají celý týden ve městě Vinovo, které leží asi třicet kilometrů jižně od Turína. Tam mají k dispozici vysoce střežené tréninkové středisko, uzavřené pro veřejnost i novináře. Přesto tam před bránou pokaždé čeká dvacet třicet fanoušků, kteří čekají třeba jen na to, aby viděli ty hvězdy jako Anelka, Buffon nebo Bendtner. O to cennější tam byla naše návštěva, že jsme si to mohli celé projít, včetně zázemí. Tam byly dvě dokonale připravené travnaté plochy jen pro A-tým, jedna z toho umělá, další plochy pak byly vyhrazené pro hráče dorostu a žáků od dvanácti let. Celkem tam bylo osm hřišť. Provázel nás tam opět Pavel Nedvěd, který nás seznámil i s trenérem Juventusu Antoniem Contem.

Conte je bývalý kapitán a hvězda Juventusu? Jak na vás působil?

Obecně nás překvapilo, jak se k nám v Itálii chovali velice slušně na to, že jsme byli prakticky cizí a neznámí lidé. Tady bych chtěl říci, že po skončení tréninku nás všichni hráči při odchodu z tréninkové plochy pozdravili, podali ruku a chovali se k nám naprosto fantasticky, takže jsme měli takto možnost se pozdravit se všemi hvězdami Juventusu. Prostě jsou to také jen obyčejní lidé. Asi i to, že jsme se znali s Pavlem Nedvědem, nám hodně pomáhalo. Otevíralo nám to dveře. I Conte byl sympatický a přátelský. Vzhledem k tomu, že umím italsky, tak se s námi normálně bavil, zodpověděl nám na všechny otázky, zatímco jeho asistenti vedli trénink. Sám Conte nám vysvětlil, že on v týdnu jen dohlíží. Sám vede až taktické a předzápasové tréninky, které jsou neveřejné.

Zkuste popsat běžný trénink Juventusu?

V pondělí hráči, kteří hráli zápas, měli jen výklus, a ostatní hráli hru v malém prostoru. K dispozici měli trenéři určitě dvě kompletní jedenáctky hráčů, ne-li víc. Ale atmosféra byla taková uvolněnější po nedělních oslavách, to bylo cítit. Druhý den měli hráči půlhodinový rozbor u videa, pak přešli na tréninkovou plochu, kde rozcvičení vedli znovu asistenti. Pak následoval hodinový taktický trénink Conteho. Ten klade na taktiku velký důraz, prý někdy spíš i přehnaný, ale v klubu mu věří a jeho práce má výsledky, takže mu do toho nezasahují. Ale utvrdil mě v tom, že mnou nastoupená cesta v MSK je tou správnou. Také mám pro taktiku slabost. Nakonec jsme celý Conteho trénink mohli vidět druhý den v akci, kdy jsme navštívili zápas Juventusu v Bergamu.

A znovu jste viděli vítězství „staré dámy". Přinášíte štěstí?

Asi ano, Juventus znovu vyhrál 1:0 po nacvičené akci právě z Conteho tréninku. I tam to ale byla klasická Itálie. To byly monstrózní policejní manévry, občas to vypadalo opravdu jako válka. Okolí stadionu bylo úplně uzavřené, venku se opakovaně střetávali fanoušci Bergama s těmi z Turína, házeli po sobě petardy, dopravní značky, cihly i keramické dlaždice. Musela tam zasahovat policie i záchranka. I tuto stránku italských „tifosi" jsme poznali. Samotný zápas musel být přerušený, když se na stadionu objevily nepokoje a pyrotechnika. Samotní hráči Juventusu museli uklidňovat své fanoušky, aby se zápas dohrál.

Co jste si z Turína odvezl za poznatky, které by šly použít v praxi i v Břeclavi?

Kromě těch taktických věcí toho moc není. Dozvěděli jsme se, že v takovém velkoklubu pracují tři stovky administrativních pracovníků nebo čtyřicet skautů. A to jsou počty zaměstnanců bez trenérů. Nejvíce mě zajímalo, jak vystupuje Conte na hřišti, jak na veřejnosti. Zajímalo mě také, jak k tréninkům přistupují hráči, jak se na tréninku chovají, a jakou mají ke Contemu autoritu. Jak mi Pavel Nedvěd potvrdil, Conte měl tu autoritu už jako hráč a své vůdčí schopnosti teď potvrzuje i jako trenér. Já jsem se ho zase ptal třeba i na to, jak to v klubu fungovalo v době, kdy ho právě kvůli korupci sestřelili do druhé ligy. Jak se k tomu stavěli hráči a vedení klubu.

U nás se mění trenéři jako na běžícím páse. Jak je to v Itálii?

Sám Conte ze začátku neměl nijak oslnivé výsledky, Juventus pod ním skončil dvakrát sedmý, což pro velkoklub jako Juventus nebylo obvyklé. Ale vedení klubu mu věřilo, respektovalo jeho osobnost a on se jim za to do roka odměnil ziskem mistrovského titulu a letos ho dokázal obhájit. U nás nejsou trenéři pod takovým tlakem, přesto je klub většinou vyhodí po pár kolech. Ani Conte neměl ze začátku tak kvalitní mužstvo, neměl tolik hvězd, ale on z nich ty hvězdy postupem času udělal. Stálo za tím ale hodně tvrdé práce.

Itálie pro vás ale nebyla první stáží. Už jste byl v Polsku…

Podobný pobyt jsem měl v Zaglebie Lubin v roce 2007, poté, co klub získal polský titul. Chytal tam tehdy můj kamarád Michal Václavík, který mi to celé zprostředkoval. Tam jsem měl podobné postavení jako ostatní trenéři, měl jsem svůj stůl u nich v kanceláři. Absolvoval jsem s nimi předzápasové soustředění, tréninky i pohovory v kabině. A po zápase s Legií Varšava po mě chtěl trenér Lubinu nějaké osobní zhodnocení zápasu. Tam to bylo takové osobnější, nebyl to takový velkoklub.

Italsky umíte, Itálie je pro vás zemí zaslíbenou. Máte po Juventusu ještě nějaký další cíl, kam byste se chtěl podívat?

Vždycky jsem byl fanoušek Milána, ale nabídka z Juventusu byla exkluzivní, takže toho jsem musel využít. Jinak je po Evropě spousta podobných velkoklubů, které mají co nabídnout. Uvidíme, třeba někdy v budoucnu.

Autor: Martin Daneš

Zpět