Urostlý mladík se narodil 9.7.1992 ve Valticích, protože v té době v místě jeho bydliště nebyla porodnice. Od malička ale bydlí v Břeclavi, kde v pěti letech začal provozovat kopanou ve Slovanu. Jeho prvními trenéry byli pan Osička a paní Jedličková. V základně mládeže byl předurčený vzhledem ke své postavě k postu obránce, v mladším žactvu byl dvě sezóny brankářem, pak hrál v záloze a dokonce tři roky v útoku. Je tedy univerzálním fotbalistou, ale přece jen zřejmě nejvíce mu sluší post středního obránce, který zaujímá v dresu devatenáctky MSK. Umí hrát oběma nohama, lepší je ale ta pravá a při odvracení útoků soupeřů by se nemohl prosadit bez kvalitní hry hlavou. Sám vidí své přednosti v rychlosti a hlavně ve čtení hry soupeře. Znamená to, že velmi často dokáže odhadnout úmysl útočníka, což mu pomáhá při řešení složitých herních situací. Co by chtěl ve své hře změnit, je utlumení emocí. Když se mu něco nepodaří, chvíli to trvá, než se vrátí ke standardnímu výkonu. Fratišek se neobjevuje ve statistikách střelců a autorů gólových přihrávek, takový je úděl většiny obránců, zejména středních. Na druhé straně je viditelná každá jeho hrubá chyba, která by vedla k ohrožení vlastní branky. Studuje gymnázium, je v maturitním ročníku a uvažuje o pokračování studia na vysoké škole. Cíle má jako každý sportovec, někam to dotáhnout. Jeho otec i dědeček hrávali fotbal, starší bratr kope v Rakousku, také otcův bratr je fotbalista, maminka dělala atletiku. U Machovských je zkrátka sport rodinnou záležitostí a pro dobrou radu tak František nemusí chodit daleko. Kromě fotbalu má rád každý sport, který si vyžaduje pohyb, zejména kolektivní, jakými jsou např. basketbal a florbal. Také si rád posedí u počítače a baví se různými programy. Škola a sport mu ale zabírají tolik času, že se k počítači dostane jen občas navečer. A jak vidí Františka Machovského trenér Luděk Zlámal? „Je to nenápadný obránce, univerzální, použitelný na všechny posty v obranných řadách. Je tvrdý, nekompromisní, chodí nebojácně do soubojů, umí hrát dobře hlavou.“
Jaroslav Hýbner
Zpět